November 2014

Shit.

27. november 2014 at 22:29 | ✿heroin. |  random bullshit's of my mind.
Na jednu stranu je mi to vlastně líto.. Čekala jsem to jiný. Nebo jsem od toho očekávala moc?!

Jiný je asi hodně širokej pojem.. Dřív to "jiný" bylo. Měli jsme se rádi, taková ta prvotní zamilovanost. Vždycky jsem se na něj těšila a nemohla jsem dospat a dočkat se okamžiku, kdy se zas uvidíme. Ale teď? Vlastně ani nevím. Nějak mě to přešlo, opustilo, už hodně dávno. Trávim s ním čas, teda pokud zrovna nemá něco "strášně důležitýho". Chápej tak, že je v garáži s motorkou nebo traktorem a jednoduše na mě sere, protože stroj nepočká! Prakticky spolu nechodíme.. Nebo aspoň já to tak cejtim. Myslim si, že když spolu lidi chodí, vypadá to prostě jinak. My dva jsme jen nějaký známí, kteří spolu spí. Má mě jen do postele, někdo mu taky musí uklidit a obsloužit ho. Soukromá děvka, uklízečka a služka.. Něco jako kafe 3 v 1. Asi tak bych to nazvala. Z mý strany tam nějaký jó city nejsou. Neříkám, že bych ho třeba neměla ráda. Takhle ráda mám ale spoustu jiných mých kamarádů kluků nebo moji kočku.


Jo moje kočka. Ta jediná by doopravdy brečela, kdybych se podřezala trochu víc kdyby se mi něco stalo. Ta jediná mě miluje, samozřejmě zaujímám až třetí místo. První je její jídlo, druhá je moje postel no a pak až jsem já.

Dokonce mi děvko, kurvo, svině, krávo, píčo etc. i říká. No, možná bych si za to měla nechat od něj platit. A taky mám prej chcípnout na mor, protože kdo ví kde s kým šukám, když nejsem zrovna s ním. Začla jsem si to sepisovat a už mám celkem dlouhej seznam "přezdívek".

Memories again.

3. november 2014 at 14:04 | ✿heroin. |  random bullshit's of my mind.
V sobotu? už ani nevím co je za den.. jsem byla na hřbitově zapálit svíčky dědečkovi, babičce a dědečkovi a Jirkovi, kterýho ani neznám a kurva proč musel umřít o 3 roky dřív než jsem se narodila a proč kurva tak mladej.. Když teda ty dušičky. Proč se tomu teď povrchně přikládá hlubší význam? Lidi dělaj, jako by to v jiný dny nemělo žádnou váhu.

Bylo docela hezký jak to tam všechno tak svítilo. Každý ten plamínek se mi vrýval pod kůži s pocitem, kolik vyhaslých životů tam je. Co už ale hezký nebylo byla ta spousta opuštěných, zanedbaných hrobů.. Úplně jsem měla chuť vykoupit kaufland a všem těm lidem tam zapálit aspoň jednu.. Omfg, to je tak těžký zvednout tu jejich tlustou prdel a dojít tam?! Hlavně, že vykecávat v našem luxusním vesnickým krámě, to je klouby a záda nebolí!
No a kromě toho jsem musela zase povyprávět dědečkovi co je novýho a trochu si postěžovat.. A možná jsem i vypadala jako debil, protože až nezvykle moc živých lidí. A je mi to jedno, pořád lepší než mluvit jen s jeho fotkou. Mhm, mám jen jednu jedinou fotku dědečka.


Docela bych chtěla "umřít na zkoušku", abych viděla kdo by za mě brečel a s kým má cenu trávit čas.. Okay, dobře. Jedinej kdo by brečel by byla moje kočka, protože její miska se prostě sama nenaplní.