Lost in my mind.

11. september 2014 at 17:02 | ✿heroin. |  random bullshit's of my mind.
Každý večer se mi špatně usíná a tak přemýšlím.
O tom co se stalo, co jsem mohla udělat jinak, co jsem měla udělat jinak. Jak mám reagovat v určitých situacích.

Např. neumím mluvit s klukama.. Vlastně všeobecně s lidmi opačného pohlaví, nezávisle na věku. Vždycky si připadám strašně trapně, blbě. Oni mě pozorují, jako by měli rentgenový oči a nic jim neuniklo.


Chybí mi někteří lidé. Ale co nadělám, když já nechybím jim.
Včera v noci jsem tak vzpomínala [ano vím, že mám žít přítomností]..

Moje bývalé kamarádky, se kterýma jsem chodila do třídy celých 5 let na střední škole. Jak se asi mají? A vzpomenou si na mě někdy? Asi ne, nebylo to normální přátelství jako mezi holkama bývá. Já jsem byla mladá a blbá, sebevědomí téměř na nule. Chtěla bych to vrátit, chovat se jinak..

Můj bývalý přítel.. Byla to taková ta mladistvá láska, tehdy mi mohlo být sotva 16, on byl mladší o něco. Vyrostl z něj fakt hezkej kluk.. Teda aspoň co jsem z facebooku vyčetla. Určitě by mě nepoznal. Určitě už ani neví, kdo jsem nebo kdo jsem byla. Jak říkával jak mě má rád. Skládal pro mě ty jeho rapový songy, který občas i dávaly smysl. Problém byl, že hodně hulil trávu.. Myslím, že s tím nepřestal. Věděl, že mi to nevadí, protože přesně to bylo to, co mě na něm přitahovalo. Patřilo to k němu.


Nebo Nikolas, o kterým jsem tady už někdy psala. Ví ještě vůbec, že stále bohužel existuju? Kdyby jen věděl, že to, co se mezi námi stalo nezapomenu. Nikdy. Že na to každou noc myslím, omílá se mi to v hlavě pořád a pořád dokola jako zaseknutá deska. A já s tím prostě nemůžu nic dělat. Byl to tak strašně silný a intenzivní pocit.. To jak se mě dotýkal, jak se naše rty spojily.. Tak moc bych ho chtěla zase vidět. Ale on mě zřejmě ne. Nebo se tak aspoň chová. Vlastně se nijak nechová, jen mě jednoduše ignoruje a já nevím co si o tom mám myslet. Bojí se snad, že by to nevydržel? Nebo, že by nás spolu mohl někdo vidět? Trochu pozdě, lidi nás už viděli. Hledala jsem něco v diáři a našla tam jeho číslo. Ten nutkavý pocit mu zavolat! Bohužel pocit, že mě odkopne je silnější. To jsou všichni kluci takoví? Nejdřív ňuňu, chybělas mi, obejmi mě bla bla a potom jako by nic.


Jak to asi bude dál s mým životem? Jak dlouho vydrží můj přítomný vztah s klukem? Najdu konečně někdy práci takovou, abych tam chodila ráda a nemusela se ničeho bát? Že něco zkazím, udělám špatně nebo budu mít na něčem vinu.

Přísahám, že jsem chtěla napsat normální a smysluplný článek. Jsem neschopná.
 

1 person judged this article.

Comments

1 Mariiis_N Mariiis_N | Web | 11. september 2014 at 17:26 | React

Tak pokaždé před spaním přemýšlím nad podobnými věcmi. Já s kluky teda problém nemám :-)
Taky často myslím na nějaké kluky do kterých jsem třeba byla dřív jenom zamilovaná. A že ti nevadí hulení trávy tak to se divím, to já úplně nesnáším :-)

2 Ta "neviditelná" :) Ta "neviditelná" :) | Web | 11. september 2014 at 17:34 | React

já jsem si taky na toho z Madagaskaru vzpomněla, ale zapomněla jsem to tam napsat :D a mimochodem článek je naprosto krásný a smysluplný! :) a jinak, já nad tím to taky přemýšlím , nad stejnýma otázkama. A věř mi , že určitě na tebe myslí a pořád si tě pamatuje. Takové první lásky se nezapomínají a rozhodně ne s tak hodnou holkou, jako jsi ty:) takže se netrap. Myslím si , že na tebe myslí oba dva , když tě uvidí, nebo vidí na fb. Nebo tak. Jen to nepřiznají, nebo mají strach ti napsat, že je odmítneš za to co se mezi vámi stalo. Ale tak, kdo ví. Třeba zítra ti sam jeden z nich napíše :) neztrácejme naději! :)

3 steel32 steel32 | Web | 11. september 2014 at 19:23 | React

tak přesně takovýhle myšlenky-vzpomínky taky mívám :DD a je to hrozný -_- :D
na lidi se nezapomíná, určitě si na tebe taky vzpomenou ;)
a pokud si jim neudělala nic hnusnýho tak určitě i v dobrym :D

4 Lotte Lotte | Web | 11. september 2014 at 20:17 | React

Ver mi, že viem, aký je to pocit, keď nevieš hovoriť s chlapcom. Ja s tým mám tiež dosť veľké problémy a keď vidím ich pohľady, keď prechádzam chodbou, mám chuť sa stať neviditeľnou alebo sa rovno prepadnúť, aby ma jednoducho nebolo vidieť ... Je to hrozné.
Bývalé spolužiačky, u mňa to nie je nič moc. Skôr viac zbožňujem tie, čo mám teraz, pretože základná škola bol pre mňa jeden obrovský trest. Pre väčšinu spolužiakov som bola neviditeľnou čudáčkou, ktorú oslovili len vtedy, keď ju potrebovali. Tiež som nemala bohvieaké sebavedomie a niekedy premýšľam, že by som to možno spravila inak, keby sa v tej dobe ocitnem v tomto veku, ktorý mám teraz. Hold, čas už nevrátim.
Frajeri nie sú vždy tá najlepšia téma i keď ja o tom môžem sotva rozprávať, pretože mi tiahne na sedemnásť a stále nemám a ani som nemala chlapca. Ďalšia vec, prečo moje sebavedomie je také, aké je ...

Nad otázkami, ako to s mojim životom bude ďalej, radšej ani nepremýšľam, pretože mi potom príde smutno, že neviem niečo viac o svojej budúcnosti. Preto sa teda snažím žiť viac tou prítomnosťou a pochválim sa, že to niekedy ide :)

P.S. Článok je dokonale zmysluplný :)

5 Holy Holy | Web | 11. september 2014 at 20:21 | React

Musíš se přestat tolik kontrolovat, taky sem s nimi nerada mluvila protože sem měla takový pocit.. ale pak sem si uvědomila že prostě oni se mužou cejtit stejně a co když si tě hodně prohlíží nejspíš se jim líbíš :)
jinak by nekoukali :D
JINAK .. taky to takhle mam.. přemýšlím nad lidma a říkám si "myslí na mě?"
problem je že já za nima nepřijdu a neřeknu že chci aby se vrátili když vím že o ni o to nestojí..nebo neprojevují zájem..

6 Janča Janča | Email | Web | 11. september 2014 at 20:52 | React

Náhodou je to zajímavý článek. Je fajn vědět, že jsou na tom ostatní podobně. Taky po nocích přemýšlím, jaké by to bylo KDYBY... Nebo jaké to dřív bývalo. Když se to tak vezme, tak snad nikdy nepřemýšlím nad budoucností, ale vždy nad minulostí.
Všichni kluci takový nejsou, ale většina jo, bohužel. Nebo je to možná tím, že na začátku se snažej a až tě dostanou, tak už nemaj tu potřebu se o tebe starat a pečovat.

7 Luci Luci | Email | Web | 11. september 2014 at 21:27 | React

Taky neumím mluvit moc s klukama... většinou je pobavím a oni se smějí... nebo si myslí, že jsem trapná a jdou raději pryč... nic mezi tím není - když nepočítám přátele... Taky vzpomínám často a říkám si, kam ti lidé zmizeli z mého života... proč je vlastně vůbec nezajímám, na ulici ani nepozdraví...Je to smysluplný článek

8 Nelly Cadlenson Nelly Cadlenson | Web | 12. september 2014 at 5:22 | React

Mám přesně tenhle problém. Nevím o čem se mám s klukama bavit. Prostě vymýšlím téma, ale vždy mám strach, že se bude nudit atd... tak vždy radši držím hubu a zdržuju se konverzace. Docela hodně mě to štve, protože ostatní holky se normálně baví, jenom já jsem takhle zdrženlivá. Neboj nejedeš v tom sama... :)

9 Ilyya Lay Ilyya Lay | Web | 12. september 2014 at 13:12 | React

Určitě na tebe ani jeden z nich nezapomněl ;). Důvodů proč tě ale třeba ignorují může být spoustu. Bohužel do hlavy jim nikdo nevidí. Můj bývalí přítel po tom co jsme se rozešli mě začal hrozně pomlouvat. A stejně sem se po nějaké době dozvěděla že mě chce zpátky , i sám mi to řekl. Takže rozhodně na mě nezapomněl a právě proto věřím že na tebe taky nikdo nezapomněl.)
Určitě taky časem najdeš toho pravého. A moc ti přeju ať si najdeš práci do které budeš chodit ráda! :) Sama bych si to do budoucna taky hodně přála.

10 Denisa Denisa | Web | 12. september 2014 at 13:33 | React

Práci určitě najdeš, dřív nebo později. Jde o to ale jakou že...v dnešní době je to fakt oříšek...už jen brigádu najít je nadlidský výkon, takže jsem ještě docela ráda, že jsem ve čtvrťáku a že mám "rok" klid...

11 femme fatale femme fatale | Web | 12. september 2014 at 17:30 | React

tento článok rozhodne je zmysluplný,...
máš v sebe mnoho pocitov (a nie moc dobrých) a je dobre, že ich takto dostaneš aspoň trochu von...možno by si mala v živote trochu viac riskovať, možno sa mu ozvať a nežiť s pocitom "čo ak by..."

12 alexandra. - nobrainn.blog.cz alexandra. - nobrainn.blog.cz | Web | 12. september 2014 at 21:29 | React

Ja pred spaním nerozmýšľam. Vždy chodím spať neskoro a ľahnem do postele totálne vyčerpaná a hneď zaspím a nemám ani čas na rozmýšľanie. Ja rozmýšľam a spomínam cestou do školy v autobuse keďže je dosť zdĺhavá a v ušiach mi znejú moje obľúbené pesničky od Nirvany a ostatných skupín/spevákov. Nesmiem nikdy rozmýšľať nad vecmi pridlho lebo potom sa dostanem do takej zlej nálady a do depky že mi je hrozne zle potom. A sama si za to môžem. Čím viac rozmýšľam tým mi je viac zle. Rozprávať sa s chlapcami nemám až taký problém teda mala som kedysi dosť veľký ale teraz už je to lepšie. Hanbila som sa strašne a bolo mi trápne aj prerušiť to trápne ticho :D takže tak. Inač článok je krásny a zmysluplný :) určite tento blog ešte navštívim mnoho krát.

13 Týna \ wildhonesty.blog.cz Týna \ wildhonesty.blog.cz | Web | 12. september 2014 at 23:26 | React

To, že se neumím mluvit s klukama, mám stejně. Vím o čem se s nimi bavit, ale když ke mně někdo přijde, jako kdybych zkameněla. :)
Večer, před spaním taky začnu přemýšlet, vždycky si říkám "Jo, konečně si odpočinu a nebudu na nic myslet." a najednou, bum, a mozek pracuje na 110%.. -.- Ale když začnu přemýšlet nad něčím dlouho, třeba "Co kdyby.." tak mi začne být špatně ze žaludku a musím na to přestat myslet..
Přeju ti, ať najdeš toho pravého! Určitě na tebe někde čeká! ;)

14 Ginny . Ginny . | Web | 13. september 2014 at 8:35 | React

V noci nemůžu spát ,
a přes den nemůžu fungovat .
Je to jako začarovanej kruh , ze kterýho nejde ven .
S tim , že nám chybí někdo , komu my ne , s tim nic neuděláme .
A i kdyby sme žili přítomností ,
ty vzpomínky tam pořád sou .
Možná schovaný , ale pořád nám dávaj najevo , že se nebojej vylízt a ukázat nám , jak moc se z toho všeho v prdeli .

15 crazyjull crazyjull | Web | 13. september 2014 at 19:34 | React

Myslím,že se všechno zlepší. Vždycky se všechno zlepší. Nesmíš vidět všechno černě. Musíš věřit v to co máš i v sama sebe.
Já si nevěřila a ani okolí,které tu pro mně bylo. Minulost mně obklopovala a pak, když jsem to začala dostávat z hlavy, začala s věřit (a i tomu co mám) se zlepšila i má minulost. Teď je všechno lepší a vím, že stačí jen alespoň chvíli myslet pozitivně.
-CrazyJull

16 Hipís Hipís | Web | 15. september 2014 at 19:32 | React

Já si toho vážím, moje mamka je super, Když kolikrát koukám na to, jak těžké to mají moje kamarádky s tím, když chtějí někam jet, mám kamarádku, která je na vysoké a pořád se musí ptát rodičů, jestli může jet třeba jen z Brna do Prahy. To já si vážím, jen mi to přijde až moc, protože já nejsem moc zklamaná z toho, že jsem nikam nejela. Tak mi to tak přijde, že ji zneužívám. :D

Jinak jak tak koukám, všichni strašně depkaří. Tvůj blog není první, kde jsem si přečetla podoobný článek.
Takže nechci psát žádný povzbudivý kecy o tom, jak se to zlepší, ale je to pravda, zlepší se to. Vždycky se to zlepší. Anebo zhorší, no.

Jinak máš super blog. ^^

17 Sydney Sydney | Email | Web | 15. september 2014 at 19:42 | React

Nie si jediná, kto sa tak cíti. Cítia sa tak všetci pred opačným pohlavím. Teda 70% na stopro. Čítala som mnohé knihy o psychológii a v jednej bolo o tejto tréme. Všetko to má prameň v nesmelosti aj pred inými ľuďmi. A ešte keď stretneme niekoho iného pohlavia a navyše nás priťahuje. Každému sa to stáva nič si z toho nerob proste tak to príroda zariadila. Ak by si sa cítila pred tým chlapcom rovnako aj pred najškaredším spolužiakom z triedy, nikdy by ťa ničím nezaujal. Ale tým, že sa cítiš hanblivo, proste tým si sama uvedomuješ že ťa priťahuje :)

A ďalšia vec. Kopec ľudí premýšľa nad tým, či na nich niekto zabudol. Ale priznajme si pravdu. Dá sa vôbec zabudnúť? Keď som mala nejaké zážitky s kamarátkou s ktorou sme sa nevideli strašne dlho a po rokoch sme sa stretli, vysypala mi všetky tie príhody. Veľmi am to potešilo lebo som myslela že na to zabudla :) Čiže žiaden chlapec na teba určite nezabudol. To sa predsa nedá, musel by mať jedine alzheimera! :)
Veď predsa nikto nevie čítať naše myšlienky a navonok sa môžeme tváriť že nás nejaká osoba už nezuajíma, ale vnútri je to predsa inak. Viem to z vlastnej skúsenosti :)

Hlavu hore, si úžasný človek (už len čo čítam od teba komentáre, články) skrátka  stačí si len myseľ zamestnať inak než rozmýšľaním nad strateným či zabudnutým :)
A ps : Nesnažme sa zabudnúť, ale stačí ak sa zo spomienok vytratia emócie. Čiže človek (normálny zdravý), nevie zabudnúť, len môže stratiť emócie z danej situácie. Preto sa nám najlepšie pamätajú veci, ku ktorými máme emočný vzťah :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.