August 2014

21th birthday.

12. august 2014 at 15:47 | ✿heroin. |  random bullshit's of my mind.
Skvělej narozeninovej den.
Přímo perfektní!

Ráno přijedu domů a zjistím, že ten spratek moje sestra hází s kotětem dva metry.
Proč?
No protože si někdo dovolil sednout na židli, kde předtím seděla ona.
Tak jsem jí uklidila na stole.. Tím stylem, že má všechno na hromadě.
To samozřejmě nezůstalo jen tak, hned si stěžovala přes esemesku otcovi.
A hned jak přišel z práce mě div nezmlátil co si to dovoluju. A když říkám, že se zvířatama se nehází, tak mi jen odpoví "se mu nic nestalo ne".
Jo super.
Takže sousedovo psa každej lituje, ale moje kotě se týrat může.
Proč by taky ne, to já jsem si ho dovolila přinýst domů.
Starám se o něj, kupuju mu jídlo.
A ten její kocour?
Nikdy mu nic nekoupila, ani ho nepustí ven.
Ale to je v pořádku, protože ona chodí ještě na střední a nevydělává, za to já mám táhnout do práce.
Já brigádu mám, narozdíl od někoho.
Vstane v 11, jde vyžrat babičku na oběd, vrátí se a do noci čumí na bednu.
Každej den.
Už vypadá jak bečka.
Dvakrát taková než předtím.
Nechutný.

Ještě mezi tím jsem měla řeč s tím jejím "přítelem".
Nebo bych měla říct otrokem?
Mu řikám "Můžeš mi říct proč jako s tou kočkou házíte?" - "Já jsem s ní nehodil." - "No to mě nezajímá, tak jí něco snad říct můžeš?! Nejdřív ňuňuňu s mým kotětem a potom se ho ani nezastaneš. Se svý holky bojíš co.. To seš teda fakt kluk.." a odešla jsem.
Neřekl mi k tomu ani půl slova..
Neměl co.
Zřejmě mu došlo, že mám pravdu.
I když se nemáme v lásce tak jsem myslela, že aspoň on je normální.
Spletla jsem se.

Krom toho jsem od rodičů nedostala ani blbou čokoládu..
Ani mi nepopřáli.
Děkuju.
Ale co se divím, když jsem ten nechtěnej parchant.
Ví vůbec, kdy se jim to narodilo?

Jediný co jsem "dostala" jsou peníze z brigády.
Dárek pro mě ode mě.
Těžce vydřený prachy.

Doufám, že aspoň uvidim padat nějaký ty hvězdy..
I když těžko, když je zamračený.


Mimochodem - v pátek odjíždim do Itálie, takže tady nebudu.
A vubec nevím co si zabalit!
Mám si vzít něco na xicht - mejkap, pudr, řasenku, bla bla? Má to význam, třeba na večery?
Asi bych mohla, protože moje pleť je hnus.
A pořád řeším tenisky. Mám si vzít normálně moje kotníčkový reeboky což ke kraťasům vypadá strašně nebo takový ty co mám od číňanů jen na léto?!
Když bude pršet budu v nich mít rybníček.
A vůbec se mi to nevejde, protože mám jen takovou menší sportovní cestovku.
A je hodně blbý k žlutým šatům, který mám jen na přejití z kempu na pláž a hodim je přes plavky mít takový ty gumový boty?
A žabky nesnesu, bych chcípla už po pěti vteřinách.
Nechce se mi utrácet zbytečně za nějaký holčičí boty, který stejně už nikdy nosit nebudu.
Stejně tak se mi nechce utrácet za kufr, když zřejmě už nikam nepojedu.
A vůbec nevím jestli se těším.
A kolik si mám vyměnit na eura? Tři a půl nebo budou stačit tři litry v kč?
Omg.
Poraďte mi.
Tady dělám jak kdybych jela k moři poprvý a přitom ne.
Jenže prostě nikdy nevím co a jak.

I'll kill you bitch.

3. august 2014 at 19:54 | ✿heroin. |  random bullshit's of my mind.
Pamatujete na tenhle článek?

Vykašlal se na mě.
Proč jsou všichni kluci stejný děvkaři?!
To jsou prve sladký řeči typu "chyběla jsi mi, mám tě rád, pusu, obejmout, kdy tě zas uvidím?" ..
A potom?
Potom vidíš ty fotky na facebooku.
S jinou holkou, jak se líbaj, ruku v ruce.

Jo, díky.
To mi opravdu pomohlo.
Jako by nestačilo, že jsme se tak dlouho neviděli.
A že se mi ani neozval, i když sliboval jak mi zavolá.
Aspoň vím proč..

Tak strašně mi chybí.
On, jeho oči, jeho doteky.
To jak se na mě usmíval.

Co jsem komu udělala, že mám takovu smůlu s klukama..
Když už něco vypadá slibně, zkurví se to.
Je jedno jak, ale vždycky to tak je.

Od doby co jsem ty fotky viděla mi je zle.
V ten okamžik mi vyhrkly slzy z očí, aniž bych cokoliv udělala.
To samo, emoce.
Taková úzkost.
Zklamání.
A zároveň vztek.

Taková touha vraždit.
Jít a vrazit tý kurvě kudlu do zad.
Rozřezat jí břicho.
Z jejích vnitřností si udělat korálky.
Napíchnout její hlavu na kůl jako výstrahu pro ostatní mrchy.
Uříznou jí kozy a prodat do čínský restaurace.
Vydloubat oči a hodit je slepicím místo obilí.
A ještě před tím vším jí vláčet několik mil za autem, přivázanou v řetezech, po hodně ostrým štěrku.
A nejlíp nahou, aby to víc bolelo.

Mám sto chutí se podřezat.
Skočit z mostu.
Spolykat prášky.
Ožrat se, jet autem a nabourat.
Už to nikdy nechci vidět.

Sad story.